Červen 2018

Dopis Smrti

13. června 2018 v 14:37 Básně
V klidu si píši list,
lidí co mi plány chtěli zhatit.
V klidu si píši dluh,
který lze jen smrtí splatit.
V klidu si píši seznam,
lidí co nedožijí se zítřka.
Zkoušely si se mnou zahrávat,
a teď jim těžknou víčka.
Už zavírají oči,
není cesty zpět!
Již je neotevřou znovu,
nespatří tento svět.
V klidu si píši dopis,
o lidech co mi život drtí.
Ale pomsta bude má,
až dám ten dopis Smrti!

Óda Lesu

13. června 2018 v 14:31 Básně
Lese ó lese,
prozraď mi co v sobě skrýváš.
Ano, chápu že z nás lidí,
nejspíš často strach míváš.
Se sekerou a pilou,
jdou na tebe ti co nechápou kouzlo tvé.
A taky neví že zrovna ty jsi to místo jediné,
co skrývá tolik krásy a tajů co neviděl svět.
Tam kde mláďata mohou dovádět
a ptáci písně pět.
Tam kde rys našlapuje po špičkách
a vlci k měsíci vyjí.
Přesně tam kde koloušek s matkou
z říčky v klidu pijí.
To je místo kam se ve snech,
uchyluji když mám strasti.
Do dob kdy tam ještě neleželi medvědí pasti.
Do těch časů kdy za každým drnem,
nebyla stopa od tenisky.
Do času kdy medvěd lovil
a ne žral v zoo z misky.
Takovéto lesy už jen na málo místech jsou.
A za pár let bohužel,
budou pouhou představou.
Nevím jak dlouho dokáže člověk žít,
když si usekává vlastní plíce.
Jenom aby z nich měl hezký materiál na police.
To co si z lesa vezmeš,
musíš z určité části taky vrátit.
Na to ale lidstvo zapomnělo,
a teď za to bude platit.

Báseň Introverda

13. června 2018 v 13:32 Básně
To jen Já se svým já,
tu pokojně sedím.
Jsou to mě dobře známé oči,
do kterých teď hledím.
Žádné jiné v okolí,
do kterých bych mohl hledět.
Vždyť bych ani nevěděl,
co mam jim tak povědět.
Mohly by se vyptávat,
chtít moje jméno znát.
Soudit mě či urážet,
ba dokonce se smát.
To já však riskovat nehodlám,
jsem do sebe uzavřený.
Mám tam totiž brloh,
svůj vlastní svět vytvořený.
Tam není nikdo s cizím názorem,
kdo mohl by mě ponížit.
Tam nemusím se s nikým bavit,
v klidu a pokoji si žít.
Občas se odněkud zvenčí zazní ''Ahoj'' a ''Jak se máš?''
Marná snaha vetřelče,
hradby mé pevnosti nezdoláš.
Jsou totiž dobře chráněné,
své slabiny a strach za nimi skrývám.
Že budou někým použity proti mně,
totiž obavy často mívám.
A tak si ve své dimenzi žiji,
od zrodu až po věčnost.
Nezkoušejte to moji milí,
nehodlám k sobě stavit most.
Tolikrát už jsem se spálil,
že nikdy nechci víc.
A tak si tu hezky žijte
a mé postavy ve stínech si nevšímejte za nic...